Bahar Behbahani svou uměleckou práci zakládá na přístupu ke krajině jako k metafoře politiky a poetiky. Na kulturní krajiny nahlíží v historickém a současném kontextu a klade naléhavé otázky, jakým způsobem si lidé přizpůsobují prostor a místo a jakým způsobem je negují. Její práce byly uvedeny mimo jiné v Hood Museum of Art, Dartmouth College v USA, 11. Šanghajském bienále, 7. Moskevském bienále, 18. Bienále v Sydney. V roce 2019 byla Behbahani oceněna cenou Creative Capital za projekt „Ispahan Flowers Only Once“, zahradu spolupráce inspirovanou perským zahradním designem, filozofií a flórou, která vyzývá k reaktivaci neviditelných historií místa prostřednictvím setkávání a společného zahradničení.

Houria Bouteldja je zakládající členkou Parti des Indigènes de la république, dekoloniální politické strany se sídlem ve Francii. Napsala mnoho teoretických a strategických článků o dekoloniálním feminismu, rasismu, autonomii a politických aliancích, stejně jako o sionismu a státním filosemitismu. Spolu se Sadri Khiari je autorkou knih Nous sommes les indigènes de la république (2012, Editions Amsterdam) a Whites, Jews and Us, towards a politics of revolutionary love (2016, Semiotext (e)). Nedávno vystoupila ze strany, ale stále je dekoloniální aktivistkou.

Francesca Martinez Tagliavia je nezávislou profesorkou Teorie a analýzy filmu a audiovize na Akademii výtvarných umění v Palermu, výzkumnou pracovnicí na École des Hautes Études en Sciences Sociales v Paříži a zakládající ředitelkou SIS / Mezinárodních studií na Sicílii. Je autorkou knih Faire des corps avec les images. La contribution visuelle de la velina au charisme de Berlusconi (2016, Prix Varenne) a Visions et visualités. Philosophie politique et culture visuelle (2018, Paříž, Poli, ve spolupráci s Maxime Boidy) a několika esejí na pomezí společenských věd, vizuálních a kulturálních studií.

Nicholas Mirzoeff je vizuální aktivista zabývající se tématy na pomezí politiky, rasy a globální/vizuální kultury. V letech 2020–21 je členem programu ACLS/Mellon Scholar and Society v Magnum Foundation, NY. Jeho publikace The Right to Look: A Counterhistory of Visuality (2011, Duke University Press) získala v roce 2013 Anne Friedberg Innovative Scholarship Award. How To See The World (2015, Pelican) se v roce 2015 stala nejlepší knihou roku dle New Scientist. The Appearance of Black Lives Matter je dostupná zdarma jako e-kniha (2017, NAME Publications). Od událostí v Charlottesville je aktivní v hnutí za odstranění soch a pomníků připomínajících kolonialismus, v roce 2017 inicioval vznik rejstříku All The Monuments Must Fall, který po událostech v roce 2020 zcela přepracoval. Přispívá do Hyperallergic, publikoval v Nation, New York Times, Frieze, Guardian, Time a The New Republic.

Alana Lentin je docentkou Kulturní a sociální analýzy na Western Sydney University. Je Evropankou židovského vyznání, která se usadila v zemi Gadigal (Sydney, Austrálie). Věnuje se kritické teorii rasy, rasismu a antirasismu. Její poslední knihou je Why Race Still Matters (2020, Polity), dříve vydala The Crises of Multiculturalism: Rasism in a neoliberal age s Gavan Titley (2011, Zed). Je spolueditorkou knižní série „Challenging Migration Studies“ vydavatelství Rowman & Littlefield a série „Decolonization and Social Worlds“, které vydává Bristol University Press. Spolu se Zuleykou Zevallos na YouTube vytváří obsah kanálu Race in Society. Mimo jiné je členkou redakční rady časopisu Ethnic and Racial Studies and Identities. Její akademické a popularizační články, stejně jako videa, podcasty a výukové materiály lze nalézt na www.alanalentin.net.

Andrea Průchová Hrůzová je teoretičkou vizuální kultury, badatelkou a pedagožkou. Založila a vede Platformu pro studium vizuální kultury Fresh Eye. Je držitelkou Fulbrightova stipendia a stipendií Georg Eckert Institute, Hlávkovy nadace a Visual Studies Workshop. Do českého jazyka přeložila výbor esejí Způsoby vidění Johna Bergera (2016) a spolupodílela se na překladech Teorie obrazu W. J. T. Mitchella (2016) a Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa (2018). V zahraničí publikovala formou samostatných kapitol věnovaných zejména vztahu vizuální kultury a kolektivní paměti a vizuálního aktivizmu v Palgrave Macmillan (2021, 2015), Springer Publishing House (2017) a Turku University Press (2018). Časopisecky publikovala v European Journal of Cultural Studies (2020) a je spoluautorkou umělecké knihy We Have Never Been Earth (2019). Je editorkou časopisu Mediální studia/Media Studies.

Urbanista, spisovatel, editor a kurátor Justinien Tribillon pracuje napříč médii a obory jako jsou sociální vědy, fotografie, architektura, historie. Justinien je lektorem a doktorandem na Bartlett School of Planning, University College v Londýně, kde zkoumá Boulevard Périphérique v Paříži jako sociotechnický artefakt. Justinien je spoluzakladatelem a editorem časopisu Migrant Journal, šestidílné publikace zkoumající migraci ve všech jejích podobách. Jako kurátor připravil projekt „Welcome to Borderland“ věnující se migraci rostlin a který je exponovaný na Bienále architektury v Benátkách 2021. Justinien se nedávno podílel na vydání knihy Concrete and Ink: Storytelling and the Future of Architecture (2021, nai010). Publikuje v The Guardian, MONU, The Architectural Review. V minulosti pracoval jako výzkumný pracovník a posléze zástupce ředitele pro Evropu v Theatrum Mundi (2017–2020).

Pavel Borecký je sociální antropolog a dokumentární filmař. Jako držitel stipendia Swiss Excellence v současné době dokončuje PhD se zaměřením na sociální důsledky nedostatku vody v Jordánsku. Pavel ve své komunitní praxi vede výzkumnou organizaci Anthropictures a je kurátorem filmového programu EthnoKino. Pavlovy poslední filmy Solaris (2015) a V ďáblově zahradě (2018) se zaměřovaly na kulturu konzumu v Estonsku a otázky uprchlictví a dekolonizace v Saharské arabské demokratické republice (SADR). Film Žít vodu (2020) je jeho prvním celovečerním snímkem.

Crisia Constantine je romsko-rumunská umělkyně, jež ve sve praxi využívá různá umělecká média (instalace, fotografie, alternativní kresba, textil). Její práce byly prezentovány například na Head On Festival, Art and About Festival, Nomadic Arts Festival, 1st Worldwide Studio and Apartment Biennale a Brighton Photo Biennial. Zúčastnila se více než 50 výstav, publikovala v několika uměleckých časopisech a dostala možnost podniknout umělecké rezidenční pobyty v Austrálii, na Slovensku a ve Francii. Její umělecká díla byla zařazena do Internationale Kunst Heute (International Art Today) a byla hostující umělkyní na festivalu Process Space Art Festival v Ruse v Bulharsku. Její práce byly vystaveny v Central East-European House for Photography v Bratislavě a Art Gallery of the University v Kentu. V současné době provádí doktorandský výzkum zaměřující se na oblast nomádství, traumatu z dětství a komunitní paměti.

Julia Golachowska je doktorandkou na Jagellonské univerzitě a umělkyní sídlící ve Varšavě. Její výzkum a umělecká praxe se zabývá polskou národní identitou a politikou paměti se zaměřením na antisemitismus a židovské dědictví. Její texty byly publikovány v Res Publica Nova, Codziennik Feministyczny a Wysokie Obcasy. Spolu s Jagodou Kwiatkowskou a Annou Shimomura je členkou feministického uměleckého kolektivu Kolektyw Łaski. Účastnila se mimo jiné výstav v galerii Arsenał v Bialostoku a galerii Labirynt v Lublinu.

Agnieszka Kilian je kurátorka, autorka a výzkumnice s právnickou minulostí. Rozvíjí kolaborativni projekty založené na utváření nových forem poznání hnaných střetem různých forem praxe a poetiky. V současnosti ji zajímají zejména způsoby dovolání spravedlnosti a uplatnění nároku. V roce 2017 se zúčastnila programu Tate Intensive v Londýně. Mezi výstavy a publikace, které kurátorovala a na nichž kurátorsky spolupracovala, patří mimo jiné: „My, ľudia“ (Středoslovenská galéria, 2019), „Dreams&Dramas. Law as Literature“ spolu s publikací (nGbK, 2017), „Text and Its Performace“ (Bunkier Sztuki, Krakow 2016 ), „Repose“ spolu s publikací (Krakov, 2015), (…) „behind the togetherness“ (transit.sk 2014).

Wiktoria Kozioł je historička umění, kritička umění a badatelka. Doktorská studia dokončila na Jagellonské univerzitě v Krakově. Ve stejném městě pracuje na Pedagogické univerzitě. Zajímá se o sociálně a politicky angažované polské a německé umění po druhé světové válce.

Magdaléna Michlová vystudovala sociologii, pokračovala v sociální antropologii a nyní dokončuje magisterské studium v oboru kulturálních studií. Zajímá se o vizuální kulturu, urbánní sociologii, queer teorii, teorii nového rasismu a současné procesy marginalizace. Ve výzkumu usiluje o postdisciplinaritu a vůli angažovat se. Pracuje jako komunikační specialistka v PLATO, městské galerii současného umění v Ostravě. Příležitostně překládá knihy a články z angličtiny (nejnověji soubor proslovů Grety Thunberg Náš dům je v plamenech, vyšlo u nakladatelství Broken Books) a přispívá do online publicistických platforem (A2larm, Revue Prostor, Deník Referendum). V Ostravě spoluzakládala řadu aktivistických spolků (například Ostravský PRIDE) a angažuje se v kolektivech balancujících environmentální a sociální otázky.

Barbora Müllerová je ilustrátorka, kurátorka a lektorka na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. V roce 2015 spoluzaložila časopis Fůd, který se zaměřuje na společensky angažovanou ilustraci a komiks. Od roku 2017 je členkou pracovní skupiny Vizualizace – věda – vnímání, která organizuje mezioborová kolokvia věnovaná studiu vědeckého a lékařského obrazu v kontextu společnosti a kultury. Barbora dokončuje doktorandské studium s prací Současná společensky angažovaná ilustrativní kresba, komiks a artziny, v níž se zaměřuje na ilustrativní kresbu jako nástroj iniciace společenských změn. Od roku 2020 působí jako kurátorka festivalu LUSTR, největšího českého festivalu ilustrace a komiksu, a propaguje českou ilustrační scénu v zahraničí výstavami „LUSTR On Tour“. Zajímá se též o kritický a ontologický design, kritickou kartografii a deep mapping.

Nathalie Roos žije a pracuje v Amsterdamu. Profesní a studijní základ má ve výtvarném umění, kulturní antropologii a výtvarné výchově. Nathalie pracuje jako pedagožka a badatelka na Amsterdam University of the Arts a provádí doktorandský výzkum v oblasti umění, aktivismu a občanství na Erasmus University Rotterdam. Ve svém doktorandském studiu se zaměřuje na rozvoj pedagogického přístupu pro studenty učitelství, kteří mohou své studenty dále motivovat ke společenské odpovědnosti a ke změnám. Za tímto účelem prozkoumává metody a umělecké strategie, které používají aktivisté a aktivističtí umělci k řešení sociálních problémů. Provádí etnografické terénní práce a věnuje se studiu související literatury.

Kuba Rudziński je grafický designér, od roku 2013 vede Studio Lekko v Berlíně. Navrhuje vizuální identity, publikace a webové stránky pro umělecké a kulturní instituce (CCA Ujazdowski Castle, Los Angeles County Museum of Art, Dark Matter Gallery v Londýně aj.) a vizuální identity pro kulturní akce a výzkumné projekty jako např. Organizace spojených národů (New York), Evens Foundation (Antverpy), MIT (Boston), Bates College (Lewiston). Typografické aspekty v designu jsou pro něj klíčové, zvláště v těch chvílích, kdy se abstraktní tvary stávají rozpoznatelnými znaky. Zajímá se o sociálně angažovaný design a design jako nástroj změny. V roce 2020 se zúčastnil akce „Dopis“, rekonstrukce happeningu Tadeusze Kantora z roku 1967, za jehož grafický design a font transparentu získal cenu STGU Projekt roku v kategorii Sociální dopad.

Boris Ružić, PhD, je postdoktorandem na Katedře kulturálních studií Univerzity v Rijece v Chorvatsku. Vyučuje čtyři kurzy zabývající se filmovými studii a vizuální kulturou. Jeho odborné zájmy leží na pomezí politiky emancipace, (amatérského) pohyblivého obrazu, migrace a digitálních technologií. Vědecké články publikuje knižně i časopisecky. Je spoluautorem knihy o filmové a mediální analýze. Koordinuje tři mezinárodní projekty v oblasti humanitních věd, filmu a vizuální kultury a paměťových studií.

Tereza Saitzová je grafická designérka a ilustrátorka. Nedávno dokončila magisterské studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V současnosti je součástí týmu pražského studia Marvil, kde se podílí na vedení různých grafických projektů. Tereza se kromě jiného věnuje projektům na pomezí tzv. design research a pedagogické praxe.

Bianca Stanea je rumunská kulturní manažerka a umělkyně aktivní v OKNA – Espaço Cultural a BEAST International Film Festival, obě se sídlem v portugalském Portu. Je doktorandkou v oboru sociologie na Univerzitě Babes-Bolyai v Cluj-Napoca v Rumunsku na téma LGBTQ+ práv. Zajímá se o dokumentární film a výtvarné umění jako způsoby zachycení sociálních problémů.